O knize: 2015 / „...nikdy si ho nepředstavuji v létě, vždycky jen v zimě. Zvláštní je představivost: vidím nejen sníh, díky kterému je chodník bílý a nadýchaný, ale cítím jej, olizuji ho ze své horké dlaně, když jsem ho právě bolestivě narazil na zledovatělou cestu, které jsme říkali „ledové polštáře“ a na které jsme vždy hlasitě padali, zvláště úskočně utíkali. Když jsem se narodil, v našem domě ještě nebylo parní topení, topili jsme dřevem a zvláštní radost bylo chodit s dědou do skladu dřeva - v raně růžovém mrazu - vybírat dříví. Byla tam tak nádherná vůně lesa, zmrzlého na kládách jantarovou pryskyřicí, že byla škoda opustit toto království třpytící se sněhem a jehličím, kde ve vysokých hromadách dříví leželo čerstvé palivové dříví a kupci je plácali palčáky a poslouchali na zvuk a někdy i přičichl…»